Protože je stále třeba pátrat v hlubinách našeho knižního trhu po zajímavých úlovcích a jedinec sám není schopen sledovat všechno, co vychází, vyšlo a bude vytištěno, musí se někdy spolehnout na rady jiných. Někdy si pro inspiraci jdete k přátelům, někdy sedíte v metru a sledujete, co čtou spolupasažéři a někdy otevřete Youtube.
Fenomén youtuberů rozebírat dopodrobna nehodlám. Snad jen ve zkratce řeknu, že své oblíbené kanály dělím na inspirativní, tedy takové, se kterými se často shodnu v názorech na knihy a ve výběru, a na guilty pleasure booktubery, které sleduji hlavně proto, že jsou směšní.
Čtenář Jarda patří do části mých inspirativních booktuberů. A proto jsem relativně bez obav sáhla po krátké hororové novele Strach od slovenského autora Jozefa Kariky. Hodně se v poslední době mluvilo o jeho novince Trhlina. Jarda zrecenzoval obě tyto knihy a obě si pochvaloval. Navíc je vydalo nakladatelství Argo, pro mě záruka kvality. Nebylo co řešit, Trhlinu i Strach jsem koupila a zařadila na čekací listinu.
Strach je krátká kniha, necelých 300 stran vás navnadí na svižné, akcí nabité čtení. Ideální na prodloužený víkend kdy víte, že budete hodně jíst, pít, spát a málo myslet. Takže jsem přibalila Kariku do zavazadla na Velikonoce.
Hlavní hrdina a vypravěč v jedné osobě se vrací do rodného města, do Ružomberoku, stíhaného rozkladem, nezaměstnaností, depresí a aktuálně i arktickými mrazy. Vrací se do bytu zaplněného cibulovým odérem a vzpomínkami na nešťastné dětství. Sídliště rozkládající se na úpatí vrchu Čebrať je jediným místem, kam může po konci dlouholetého vztahu jít. I když celý dospělý život právě od něj utíká.
Svíravá atmosféra neúspěchu nás provází od první stránky knihy. Karika úspěšně buduje vypravěčův profil pomocí negativ. Měla jsem skutečně dojem, že je tahle postava v koncích, neúspěšná, zlomená, zahnaná do rohu, do místa, kam už se nikdy nechtěla vrátit. To by samo o sobě byl docela dobrý základ pro příběh. Ale netrvá dlouho a na sídlišti navíc začnou mizet děti. Vypravěč, jehož jméno se dozvíte až na samém konci knihy, se dává dohromady s přáteli z dětství a společně se snaží v lesích Čebratě přijít záhadě mizejících dětí na kloub. Protože stejná událost před třiceti lety poznamenala i jejich životy.
U hodnocení začnu nejprve s pozitivy. Velkým plus je jednoznačně vynikající práce s atmosférou. Počasí je doslova jednou z hlavních postav a autorovi se daří jeho potenciál vyždímat do poslední mrazivé kapky. Nespolehlivý vypravěč je další výborný prvek a závěr knihy je třešničkou na dortu. Jenže to máme z pozitiv zhruba tak všechno.
Příběh se posouvá pomocí náhodných zjištění, shod okolností a záblesků jasnozřivosti. Dialogy mezi postavami jsou zbytečné a bezobsažné. Jednotlivé děsivé scény sice mají skvělou atmosféru postupně narůstajícího napětí, jako celek však nefungují. Jako kdyby Karika na sebe kladl vrstvu po vrstvě, ale nepřidal mezi ně žádné pojivo. Perfektně vystavěná děsivá scéna je následovaná popisem vypravěčova ukládání se k spánku, cesty na nákup nebo zhola zbytečným dialogem. Je doslova zabitá. Jestli to byl záměr, tak pro mě nefungoval. Vedlejší postavy šustí papírem, jsou jen krmivo. Ačkoliv nespolehlivý vypravěč je osvěžující, vševědoucí vypravěč, který čtenáři zatajuje důležité informace, je neskutečně frustrující. Celek vyvolává dojem narychlo načrtnutého konceptu knihy, který se rozhodli vydat v nějakém šibeničním termínu a tak ho jen trochu rozšířili. A přidali reklamu na iPhone. Od půlky knihy je tahle technologická hračka zmíněná snad na každé stránce.
Strach není špatná kniha. Je vidět, že Karika je zkušený spisovatel. Příběh je dobře vymyšlený, atmosféra knihy skvělá. O to víc mě jako čtenáře mrzí pocit rutiny a nedotaženosti, který si z četby odnáším. Zkrátka jsem čekala víc.
Hodnocení: 3/5
Strach
Čierna hra
autor: Jozef Karika
překlad: Robert Pilch
rok vydání: 2016
nakladatelství: Argo